Německý dýmový RG vz. 39
Vynikající zastírací prostředek, který najedenkrát úplně změnil poměry na bojišti. Dýmovnice se začaly používat ve velkém za 2. světové války. Používali se spíše barevné značkovací dýmovnice a to hlavně při bombardování frontových linií. Světlou výjimkou je německý dýmový RG vz. 39.
Německý dýmový RG vz. 39
Po 2. světové válce pádil vývoj rychle dopředu, proto třeba ve válce v Namu už je používání nejrůznějších dýmovnic samozřejmostí. Poslední vývojový stupeň(tedy známý civilnímu obyvatelstvu) jsou HC dýmovnice používané US army.
My se ale budeme zabývat více než historii současným reálným použitím v Airsoftu. Rozdělení dýmovnic je jednoduché, základní 2 druhy jsou značkovací a zastírací. Značkovací se používají zejména pro označení vchodového prostoru, označení místa pro přistání helikoptéry ap.… Pak nám tu zbývá zastírací, používá se při ústupu, abychom zmátli nepřítele, nebo třeba při vniknutí do místnosti, použití je opravdu mnoho. Směle si můžeme říct, že jediné dvě možnosti, jak je vlastnit, jsou koupit si takovou dýmovnici a nebo si ji vyrobit. Jako první kapitolu uvedeme legální nákup takových dýmovnic. Samozřejmě neberu v úvahu vykradení muničáku nebo zájezd do zemí třetího světa…
Zdá se to být velice jednoduché, ale i na našem malém trhu se objevuje pár různých druhů. Značkovací dýmovnice, které nám trh nabízí jsou snad jenom tyhle dva druhy(ne barvy).
Malá značkovací, velikost (12cm x 2,7cm), dýmá zhruba 10s(24kč).
Ruční vrhače ROS s dýmovnicí, dostřel cca. 30m,dýmá sporadicky(74kč).
Zastírací jsou pak poněkud funkčnější, a hlavně v poměru cena/výkon jednoznačně předčí značkovací. Lze koupit už vyrobené dýmovnice vhodné pro přímé užití nebo také jen dýmavý prach a doma si vyrábět obaly, to už záleží na vaší šikovnosti.
levá: Dýmovnice RDG2(99kč).
prostřední: Ruční dýmový granát - (13,5cm x 5,5cm) s automatickým zapálením při odhozu, dýmá cca 40s(160kč).
pravá: Velká armádní dýmovnice(„plechovka“) – dýmá cca 7-11minut(115kč).
Nejlepší poměr cena/výkon je jasně u armádní „plechovky“, ale v drtivé většině obchodů je již dávno vykoupena a čeká se pouze na ministerstvo obrany až zase nechá zlikvidovat nějaké ty staré zásoby.
Teď přejdeme ke kapitole, která mě osobně baví víc. Tohle už je hodně o zručnosti, a hned úvodem se zříkám jakékoliv odpovědnosti za utržené ruce ap., článek je pouze informativní a nechce vás navádět ke skutečné výrobě.
Začneme sorbitkami, dobře známými z našich akcí. Výroba je neuvěřitelně triviální a celkem levná. Vše co potřebujeme je Sorbitol(umělé sladidlo nebo obyčejný cukr moučka) a Dusičnan Draselný KNO3(hnojivo, rychlosůl). Samozřejmě nějakou nádobu na vaření, vařič a něco na míchání(já používám skleněnou laboratorní tyčinku).
Postup je velmi jednoduchý, užíváme poměr 40% Sorbitol a 60% KNO3, misku hodíme na vařič, vsypeme sloučeniny a zalijeme trochou vody(ideální je destilovaná), stačí opravdu malinko. Poté vaříme za stálého míchání dokud se úplně nevyvaří voda. Následně misku vyškrábeme na desku, popřípadě rozdělíme na menší kusy a necháme v klidu zchladnout. Důležité je po celou dobu chladnutí a následného skladování i použití dodržet pravidlo, že se výsledný produkt nesmí dostat do styku s vodou a to ani se vzdušnou vlhkostí. Nebouchlo by to, ale stalo by se to, že produkt by nešel zapálit (následným vysušením se při troše štěstí hořlavost obnoví). Po zapálení produkt dýmá rychlé, za vývinu šedo-bílého dýmu který není nijak extra hustý jako třeba u armádních dýmovnic.
Samozřejmě, že směs lze modifikovat různými přísadami, a dosáhnout tak stimulace výsledného efektu(Není to však nijak nutné):
Chlorid amonného, Poslední na co jsem narazil je přidání chloridu amonného(až do 30% výsledku), dým je poté nepatrně hustší,
vykoupen bohužel otřesným zápachem při hoření, nehledě na to, že se celá dýmovnice při hoření chová jako rozžhavená tekutina.
Uhličitan sodný(obyčejná soda), zpomaluje hoření, jako byste dýmovnici zředili, až do 15%.
Manganistan Draselný, jakožto oxidační činidlo přidává dýmovnici kyslík, čímž významně urychlí hoření,
po shoření vytvoří kolem křehkou strusku, řádově přidáváme procenta.
Naftalen, podobný jako chlorid amonný, zvýší produkci dýmu, leč za strašnou cenu, při vaření
doporučuji používat ochranu dýchacích cest a nikdy nevařit v nevětraném uzavřeném prostoru(šílený zápach, navíc jedovatý).
Při hoření smrdí podobně jako množství naftalenu jaký jste použili.
Síra sublimovaná(nebo disiřičitan draselný), při vaření se ještě dá, ale jakmile to odpálíte, putuje spolu s dýmem do okolí
i oxid siřičitý, bez plynové masky se jen těžko ubráníte naleptání sliznic, proto tuhle variantu doporučuji nepoužívat.
Práškový hliník(hořčík), způsobí vzplanutí celé dýmovnice, občas její výbuch a rozmetání do celého okolí,
když přidáte jen velmi málo je dýmovnice vhodnější pro průnik do budov, rychleji zadýmí cílový prostor.
Dost teorie, obrázky z výroby aby jste se nelekali, co se s produktem děje.
Vše co budete potřebovat(nahoře navíc naftalen a soda)
Teflonová pánev plná směsi(cca 600g)
Výsledný "koláč" produktu(hnědá barva kvůli karamelizaci použitého cukru),
srovnání se zapalovačem(6cm).
Naplněný granát z profilu a shora, rozměry 5x11cm, celková váha 350g, váha náplně 155g, dýmá 90s(cena surovin 15kč).
Dále tu máme ještě spoustu možností jak si udělat jiné dýmovnice, bohužel nemám vyzkoušeno. Hlavní problém je cena,
na chlorečnanové dýmovnice je potřeba chlorečnan a ten je špatně k sehnání a navíc je poměrně drahý. Na barevné značkovací
dýmovnice zase chloristan, který je opět velmi drahý. Nebo nejlépe Hexachlorethan, který používá US army(odtud název HC),
ten je bohužel u nás snad i zakázaný. Jediné, co nás může těšit je, že prostředky budou náležitě vyváženy následným efektem.
Tady je pár složení zastíracích směsí:
US-HC
Hexachlorethan …………………… 45%
Oxid Zinečnatý …………………… 45%
Práškovy hliník …………………… 10%
Chlorečnanová
Chlorečnan draselný ……………… 35%
Chlorid amonný …………………… 40%
Laktóza ……………………………. 25%
Dříve používaná vojenská dýmovnice(vylučuje plynný oxid siřičitý)
Dusičnan draselný ………………… 40%
Síra ………………………………… 45%
Realgar ……………………………. 15%
Výrobu značkovacích dýmovnic tu rozebírat nebudeme, protože na většinu z nich je potřeba chloristan nebo chlorečnan, což jak jsme probrali nahoře, je drahé. Navíc se musí použít speciálních barviv(bohužel cena, třeba 10g za 200kč).
Použití dýmovnic při vojenských akcích má opravdu opodstatnění. Požití je variabilní a skýtá proto velmi mnoho využití. Ať už se rozhodnete investovat do již vyrobených dýmovnic, nebo si dáte práci s jejich výrobou, mějte prosím vždy na paměti jejich nebezpečnost. Pokud dýmovnici zapálíte, je její funkce přímo závislá na hoření jejího obsahu, jež sice vydává krásný hustý dým ale také rozpaluje její obal. Kam tím mířím? Bez problému se v dýmovnici vytvoří teplota okolo 700°C(při použití práškového hliníku, manganu pak ještě vyšší) a vyvstává zde vysoká možnost vznícení i relativně nehořlavých věcí jako jsou boty, oděv, výstrojní součástky i samotné okolí odhozené dýmovnice. Proto si při použití dýmovnice nejprve v hlavě srovnejte možná rizika jejího použití(zadýmení seníku je sice možná a účinná věc, ale jen pokud se chcete večer objevit v místních zprávách). Závěrem přeji mnoho štěstí při dovádění s instantní mlhou, doufám, že vám můj článek alespoň v něčem napomohl.