První kdo nás přivítal byl velitel 4.brn, nejzasvěcenější osoba akce(organizátor).
Vydali jsme se na stanoviště Alfa. Na to , že prý v celé republice prší, bylo dnes teplo, nebe bez mráčku a slunce pěkně pálilo.
Na stanovišti Alfa čekal již zbytek bojechtivých jednotek a to, Gehena Company a 4.brn. Po přátelském seznámení,
ukrytí nepotřebné výstroje a naplnění zásobníků plastovým arzenálem se začalo s bitvou. Zatím tedy jenom slovní o to,
kdo kde bude a kdo s kým bude.
Rozhodnuto, strany si tedy složí takto:
OpFor: IRA(3),4.BRN(4)
UNion: Gehena Company(6),KROJ(1)
Rozdávají se mapy, zase nedávám pozor, do rukou se mi dostává cizí mapa, jako jediná obsahuje celý prostor bojiště, cítím se výjimečný. Byla nám přidělena „rakouská strana“, vlajka umístěná mezi dvěma pasekami. Spojenci dostávají flag na velké mýtině. Skupiny se přemisťují, výstřel z poplašné pistole říká, že zábava začíná. Zanedlouho obsadíme první dům na půli cesty. Nepřátelé se zdají být neviditelní, rozhodujeme proto o přesun dále od domů. Metry plížení neudržovaným jehličnatým porostem mi sbírají čím dál více výstroje. Val před námi vypadá bezpečně, obsadíme jej, čekáme… nepřítel na 11, tuším průser, nepřátelská horda se rozhodla k pochopitelnému tahu, malou jednotkou obsadit střed oblasti. Přijímám doporučení velitele 4.brn a vydáváme se obejít nepřátele a jít za vlajkou. Po několika minutách slyším rádio a tuším další průser, je to tu, nepřítel zaútočil na vlajku. Obrana vlajky žádá palebnou podporu, mlčky posloucháme rachot z AEG, obrana žádá v naději ve svého velitele leteckou podporu, byla však zamítnuta z mezinárodních důvodů, ale vysílačka už byla stejně hluchá.
Rozdělujeme se, velitel 4.brn a Leoš pokračují v honbě za vlajkou, já a pekař postupujeme zpět na pomoc(ohledat mrtvoly) obráncům vlaky. Postupujeme stejnou cestou jako před tím, cesta je dlouhá a nepřítel opět neviditelný. Když dorazíme k domku na začátku, už vidíme jen mrtvá těla a prázdné místo na vlajku. Říkám:„ Nějaké nápady?“, jako odpověď se mi do stává posunkem něco jako dáme si pauzu, pití, najdeme bordel a vrátíme se až za tmy. Nápad ignoruji a vydávám rozkaz k opuštění stanoviště, vydáváme se hledat nepřátele.
Začíná se projevovat nezvyk na vysoké teploty a cítím první náznaky dehydratace, od začátku akce uplynuly asi 2 hodiny. Konečně sem našel mou lepší mapu a zjišťujeme, že jsme nedaleko od nepřátelské vlajky, vydáváme se na blízký kopec prozkoumat území nepřítele. Slyším hlasy, ano, opravdu hlasy, vizuální kontrola potvrzuje nepřítele na vysokém kopci na 12. Obcházíme kopec a na jeho patě se rozděluje, každý jde na svou pěst, obcházím kopec úplně z druhé strany. Na protější straně se vydávám směrem k nepříteli, na vrcholu potvrzuji vizuální kontakt, 15metrů přede mnou jsou 3 nepřátelé. Vyčkávám na vhodný okamžik, přesněji na střelbu mého spolubojovníka, ta však nepřichází ani po 5minutách a já se rozhoduji k akci sám. Zvedám se a vystřeluji 6 ran, všechny zasáhli cíle. Z pocitu vítězství mě rychle probere hláška: „Co děláš vole ? však už jsme dávno vyhráli“. Nechápu, dostávám flašku se slovy „to je vodka, dej si“, radši piju, stále nechápu. Kluci mi sdělují že už sou tu půl hodinky, trochu mě to naštve a ptám se proč neřekli, že je konec a nestáhli se na stanoviště Alfa. Dostávám jasnou odpověď: „jsme si dali pauzu né ?“. Kdesi z lesa se vynoří i moje palebná podpora a tak vyrážíme zpět na Alfu. Nutno podotknout, že nebyl stanoven respawn, takže některé mrtvoly zde čekali už přes 2 hodiny. Dostává se nám skvělého přijetí s tím, co nám to tak dlouho trvá piča. Prohráli jsme, cítím se mizerně, bojiště se zmenšuje, a svoje mapy už konečně využijí i ostatní hráči. Pomalu se rozcházíme na bojové pozice…